Autor: adbin

…brzy to budou čtyři roky, co společnost SONY ohlásila svou vlajkovou loď – SONY A1. V těchto dnech spatřuje světlo světa její nástupce – SONY A1ii. Když pomineme globální závěrku (dejme jí ještě nějaký čas s tak velkým rozlišením…), tak v tomto stroji najdeme sbírku všech těch nejpokročilejších SONY technologií a i díky nim se tento „hybrid/univerzál“ dostává na další úroveň. Ne každý tyto funkce potřebuje nebo využije, ale ti, kteří ano…těm bude dělat A1ii velký úsměv na tváři. Tady je pár postřehů z testování…

Aby toho nebylo málo, SONY vydává spolu s A1ii nový objektiv SONY GM 28-70mm f2. Je to první zoom od SONY, který má konstantní clonu f2 po celém rozsahu. Zajímavá alternativa v SONY arzenálu pro fotografy, kteří rádi používají zoomy, případně fotí jen s jedním sklem. Váha se celkem podařila zkrotit a po krátkém testování musím říct, že mě ostrost a kresba objektivu nadchla. Doufám, že to je první z mnoha 😀 Tady je pár postřehů, kdyby se někdo chtěl podívat…

Nový objektiv SONY G 16mm f1.8 nám rozšířil řady ultra-širokáčů. Je malej, je lehoučkej, vostrej jako břitva, nestojí úplnou raketu a má filtrový závit…celkem po všech stránkách se strefil do černýho. Tady je pár postřehů.

 

Tady je ještě jedno video, kde procházím nějaké ukázkové fotky v Adobe Lightroom…

Staré objektivy fascinují fotografy už od svého vzniku – ačkoliv byly jejich efekty vždy přítomné, jejich objevování a využití nebylo nikdy tak dostupné jako dnes. Odlesky, bokeh, světelné artefakty… To vše dnes můžeme sledovat daleko zřetelněji díky živému náhledu na displejích digitálních fotoaparátů, zatímco u analogových těl šlo často jen o tušení. Dnešní editory navíc umožňují tyto efekty snadno a cíleně zdůraznit, což dříve – byť i v temné komoře – nebylo tak běžně dostupné. Okamžitá kontrola výsledku, prakticky neomezené množství pokusů bez nákladů na film a papír a konečně i snadné sdílení výsledků online – to vše výrazně přispívá k současnému boomu staré optiky a rostoucí poptávce po ní.

Denně se na diskusních fórech a ve fotografických skupinách na sociálních sítích vedou nekonečné debaty o tom, který objektiv je nejlepší, který nestojí za nic, co je rarita a co je podle někoho naprosto nepoužitelné. Není se čemu divit – každý má jinou zkušenost. Někdo v těchto sklech nenašel, co hledal, a tak je zatracuje. Jiný je zase opěvuje, protože se mu s nimi podařilo něco výjimečného.

Za sebe bych rozdělil staré objektivy do dvou hlavních kategorií:

1. Romantické objektivy

To jsou ta skla, která vytvářejí kouzelnou, neopakovatelnou atmosféru – efekty, které z moderní optiky prostě nedostaneme. Jejich „nedokonalosti“ – jako je slabá odolnost proti odleskům, nízký kontrast v protisvětle, silná vinětace či ne zcela dokonalá korekce aberací – se při správném využití stávají jejich silnými stránkami. Trioplany, Primoplany, Biotary, Heliosy, Jupitery, Triotary, Miry… Tyto objektivy dokážou učarovat každému, kdo hledá něco víc než jen technicky dokonalý, ale sterilní obraz.

2. Precizní objektivy

Stáří některých skel neznamená, že by nestačily dnešním nárokům – právě naopak. Najdeme mezi nimi kousky s vynikající ostrostí až do rohů, jemným bokehem, perfektně korigovanými vadami a výtečným kontrastem už od plně otevřené clony. Jsou často v jiné cenové relaci, ale v mnohém dokážou konkurovat (a někdy i překonat) moderním objektivům. Mezi takové patří například západní Zeissovy Distagony, Planary a Sonnary, objektivy Leica, některé Rokkory od Minolty, skla od Voigtländeru a další. Při správném použití jsou to skvosty – jen je třeba počítat s manuálním ostřením.

Velká chyba, které se mnoho nadšenců dopouští, je nepochopení těchto dvou skupin – a jejich vzájemné míchání. Výsledkem bývá rychlé zatracení objektivů, které se jen nedostaly do správného kontextu. Každý objektiv má jiný charakter, a než ho plně pochopíme a naučíme se využít jeho silné stránky, chce to čas a trpělivost. Objektiv ideální na všechno prakticky neexistuje. Na krajinu bude třeba skvělý Planar nebo Sonnar, ale na ranní rosu ve zlaté hodince vynikne spíš Trioplan nebo Primoplan svou schopností tvořit snově měkké a výtvarné obrazy.

Některé objektivy dokonce spadají do obou kategorií – například Carl Zeiss Jena Pancolar 80mm f/1.8, který na plně otevřenou clonu kouzlí krásné odlesky, a po přiclonění vykazuje precizní ostrost.

Z vlastní zkušenosti: Když jsem začínal, hledal jsem především ostrost. Dlouho. Táta mi jednou přinesl Pentacon auto 50mm f/1.8 – a byl jsem zklamaný. I na menším senzoru z něj nelezla ostrá fotka od kraje ke kraji, ať jsem dělal co chtěl. Roky jsem tvrdil, že je to nejhorší objektiv historie. Jenže dnes vím, že chyba nebyla ve skle, ale v mém očekávání – tehdy jsem ho vnímal jako precizní nástroj, ale on patří do skupiny romantických. A co víc – když vidím, jaké snímky s ním dokážou někteří autoři vytvořit, sám se k němu čas od času vracím. A světe div se – výsledky jsou často magické.

Každý starý objektiv je unikát – prošel mnoha rukama, čištěním, opravami. Jeho kvalita se může lišit kus od kusu. Jeden Pentacon 29mm může být bídný, jiný naopak solidní. Ze západních Zeissů jsem osobně nenarazil na jediný špatný kus – zato u levnějších modelů bývá rozptyl kvality velký.

Nakonec – preference kresby a charakteru se s časem mění. Co se ti dnes nehodí, zítra můžeš milovat. A proto: nespěchej s odsudky. Někdy je nejlepší nechat objektiv na chvíli odpočívat ve skříni. Možná jeho čas ještě přijde. A když ne, najde si nového majitele – zájem o stará skla dnes rozhodně nechybí.

Honza Tichý